Charakteristika operačního systému GNU/Linux

• OS Unixového typu - filozofie, procesy, uživatelé, souborový systém, základní programy a další věci jsou shodné s Unixovými standardy.
• Čistě 32/64 bitový OS - Linux od počátku byl psán jako 32-bitový OS a dnes podporuje řadu 64-bitových architektur - první byly procesory DEC Alpha, nyní též Intel64, 64-bit procesory MIPS a SPARC a 64-bit z/Architektura na S390 fy Intel. Pozn.: GNU C knihovna (GLIBC) je již částečné portována i na 128-bitové architektury.
• Víceúlohový OS - jeden člověk může mít spuštěno několik programů současně
• Víceuživatelský OS - více lidí může současně pracovat na jednom fyzickém počítači. OS uživateli vytváří virtuální prostředí tvářící se, jako by měl počítač sám pro sebe: nikdo nebude bez jeho povolení číst jeho soubory, nikdo nebude zasahovat do běhu jeho programů, bude moci používat periferní jednotky počítače (tiskárny, vstupní jednotky,..) atd.
• Víceprocesorový OS - SMP podle dané architektury - podporováno až 64 procesorů. OS zaručuje rovnoměrné využití procesorů jednotlivými procesy
• Preemptivní OS - žádná úloha si nemůže "přivlastnit" a zablokovat systém; systém po určité době přidělení sám odebírá úlohám procesor(y). Úloha si vůbec nemusí uvědomovat existenci střídání se o procesor.
• Real-time OS - kromě normálních typů procesů (-uloh) jsou podporovány i real-time procesy. Jsou jinak plánovány a mají vyšší prioritu než všechny ostatní procesy.
• Všestrannost nasazení - používá se od tzv. zapouzdřených (angl. embedded) systémů (specializovaná nasazení většinou na mini HW a speciálních periferiích - řídící systémy, roboti, telefony ap. Díky své modularitě Linux pracuje v podmínkách, kde jiné OS bídně hynou) přes PDA (Personal Digital Assistent), servery (souborové, datové-SQL, síťové, tiskové aj.) po grafické pracovní stanice s X-Window systémy. Stejně dobře pracuje v jednouživatelském, víceuživatelském textovém i víceuživatelském grafickém režimu.
• Svobodný SW - základem Linuxu je volně šiřitelný SW /vč. zdrojových kódů/. Kdokoliv může zdrojové kódy volně používat, upravovat a šířit - viz GNU GPL licence. Jádro i aplikační programy jsou vyvíjeny a spravovány tisíci nadšenci po celém světě komunikujícími po Internetu. Současně je ale na Linux portováno a pro něj vyvinuto mnoho komerčních programů, zpravidla za daleko nižší cenu než odpovídající verze pro komerční Unixové systémy.
• Nejrychleji se rozvíjející OS - za 10 let existence GNU/Linux vyrostl od původní verze (na i386, se souborovým systémem Minix a z programů pouze překladač C a shell) k dnešnímu stavu (jádra 2.5.x, zdrojové soubory zabírají již přes 200MB) - podpora více než 20 HW architektur, SMP, několika desítek souborových systémů a řada dalších vlastností v hlavním vývojovém stromu jádra. K tomu je nepřeberná řada jádro obalujících GNU systémových, uživatelských a dalších programů, několik X-Window manažerů,...

Filozofie operačního systému Unix

• provádět právě jednu věc a tu dělat dobře
• zaručit jejich vzájemnou spolupráci
• povely a data programy přijímají v textové podobě
• jejich výstupy jsou též v textové podobě a ve formě vhodné pro další zpracování jako vstup jiných programů.

• Jednoduchost
  Valná většina utilit pro operační systém Unix je velmi jednoduchých a v důsledku toho také malých a snadno pochopitelných. Je dobré si osvojit techniku zvanou KISS (Keep It Small and Simple - Snaž se to udržet malé a jednoduché). U větších a složitějších systémů je vyšší pravděpodobnost většího množství komplexních chyb jejichž ladění může být obtížné.
• Zaměření
  Vždy je lepší vytvořit program, který provádí dobře jen jeden úkol. Program přecpaný nejrůznějšími funkcemi se obtížně používá a udržuje. Jednoúčelové programy se snáze vylepšují, když se objeví lepší algoritmy nebo rozhraní. V systému Unix jsou v případě potřeby malé utility často kombinovány tak, aby prováděly náročnější úkoly, místo aby se programátoři snažili předvídat potřeby uživatelů za pomoci jednoho velkého programu.
• Znovu použitelné komponenty
  Je užitečné dát jádro aplikace k dispozici v podobě knihovny. Dobře dokumentované knihovny disponují jednoduchým ale flexibilním rozhraním, mohou ostatním lidem pomoci při vývoji různých variací nebo při aplikaci postupů v nových oblastech. Příkladem budiž databázová knihovna dbm, což je spíše než jeden program pro správu databáze sada znovu použitelných funkcí.
• Filtry
  Spoustu unixových aplikací lze využít jako filtry. To znamená, že mohou převádět vstup na výstup jiného typu. Systém Unix/Linux poskytuje nástroje, které umožňují vzájemnou kombinací jiných unixových programů novými a neotřelými způsoby vytvářet poměrně složité aplikace. Samozřejmě, že je tato možnost opětovného použití dána právě zmíněnými vývojovými metodami.
• Otevřené formáty souborů
  Nejúspěšnější a nejoblíbenější unixové programy používají konfigurační a datové soubory, které mají podobu textových ASCII souborů. Uživatelé tak totiž mohou měnit a prohledávat konfigurační nastavení pomocí standardních nástrojů a zároveň vyvíjet nástroje, které budou při práci s datovými soubory používat nové funkce. Hezkým příkladem je systém křížových odkazů ve zdrojových souborech ctags, který udržuje informace o umístění symbolů v podobě regulárních výrazů, které pak může využívat vyhledávací program.
• Flexibilita
  Nelze dopředu předvídat, jak důmyslní uživatelé budou program používat. Je proto dobré při programování zachovávat co největší flexibilitu. Dobří programátoři se vyhýbají svévolným omezením velikostí polí nebo počtu záznamů. Je-li to možné, jsou programy psány tak, aby mohli pracovat v síti stejně dobře, jako na lokálním počítači. Nikdy si nemyslete, že jste vzali do úvahy vše, do může uživatel chtít udělat.